Teorie chaosu a sexismus Marka Ebena

Je to asi rok, co jsem na Facebooku četla příspěvek (tuším, že šlo o screen tweetu) o muži, který rád chodí běhat. Běhá pravidelně stejnými trasami. Jednou takto vyběhl, aby si vyčistil hlavu. Pár metrů před ním běžela nějaká žena, které nevěnoval příliš pozornost. Po chvíli instinktivně zařadil stejné tempo a běžel v závěsu za ní. Nic si neuvědomil, ničeho nevšiml, když v tom žena před ním náhle zastavila a osočila ho z obtěžování. V následném tweetu onen muž sám sebe v nadsázce označil za nebezpečného sexuálního útočníka. Konec parafrázovaného příběhu.

(pozn.: Příspěvek jsem nezvládla vygooglit, pokud ho najdete, prosím, pošlete mi odkaz, budu velmi vděčná a do článku ho doplním.)

Pod příspěvkem se diskutující rozdělili převážně do dvou skupin. V jedné dominovaly ženy, které se zastaly běžkyně s tím, že samy by reagovaly nejspíš stejně hlavně na základě negativních zkušeností jak vlastních, tak svých kamarádek, sester nebo dcer. Do druhé skupiny se zařadili převážně muži, kteří apelovali na zdravý rozum žen a na jistou přecitlivělost aktérky a neschopnost posoudit situaci s nadhledem. Komentáře se stupňovaly a obě strany se nakonec bez skrupulí vzájemně osočovaly z necitelnosti a hysterie. Nejvíc mě však překvapily výroky typu, že dřív bylo naprosto normální kolegyni laškovně pohladit, nebo že některé ženy si o to koledují. A nad příčinami těchto výroků jsem se rozhodla zamyslet.

Sexismus se v naší republice projevuje dost osobitým způsobem. Není tak agresivní a na první pohled ponižující jako ve Spojených státech nebo v Kanadě, ani tak temperamentní a majetnický jako na východ od našich hranic. Jako snad u všeho máme sexismus bodrý, knedlíkový. Sice už se shodneme, že Radim Uzel je opravdu mimo mísu, nicméně mladé holky dál plácáme po zadku, kluky nabádáme, ať nepláčou a chovají se jako chlapi a v prime time na veřejnoprávním kanále sledujeme mlsného kocoura komentujícího dlouhost Natálie Otáhalové. A ještě tomu říkáme jemný humor.

Při poslední diskuzi na téma český sexismus jsem se dočkala od svého švagra soucitného pohledu, protože pro mě přece život musí být hrozně náročný, když vyžaduji všechno tak korektní a že Marek Eben přece nenese odpovědnost za znásilněné ženy. Jenom pro úplnost chci uvést, že naší diskuzi předcházelo tátovo hodnocení mojí sestry slovy "ta prdel ti pěkně spadla".

Myslím si, že vše a za všech okolností vyplývá z kontextu. Pokud v South Parku zazní, že Kim Kardashian je malej hobit, je to v pořádku, protože South Park nosí na čele velký nápis TOTO JE HUMOR. Ale ve chvíli, kdy je vrcholem bonmotu moderátora taneční soutěže (moderátora, který je v tu chvíli v pozici moci), že posuzuje nohy nebo poprsí tanečnice, tak to už je podle mě vážně někde jinde. Protože Marek Eben je pojem. Marek Eben je slyšet. A proto když Marek Eben něco řekne, značnou měrou tím ovlivňuje společenost.

Dobrým příkladem takového ovlivnění může být Rusko a jeho zákony o trestání domácího násilí. V roce 2017 vešel v platnost zákon, že domácí násilí spáchané na členu rodiny je pouze přestupek, když je spáchaný jednou do roka. Co to znamená? Ruská vláda vyslala všem občanům jasnou zprávu - když jednou ročně napadnete svého partnera, rodiče nebo dítě, není to zas tak velkej deal.

Takže nese Marek Eben odpovědnost za znásilněné ženy? Ovšem že ne, tím ani nemá cenu se právně zabývat. Nicméně jak už jsem psala výše, Markovi Ebenovi z nějakého důvodu lidé naslouchají a dá se říct, že ho mají v úctě. Na základě toho může ovlivnit náladu společnosti a to, jakým způsobem bude k některým tématům přistupovat. A právě na základě této nálady může dojít k tomu, že někomu, kdo Marka Ebena třeba ani nezná, nebude připadat až tak strašné, když bude mít sex se svojí manželkou přes její nesouhlas.

Závěrem musím říct, že případ zmíněný na začátku článku a vlastně i všechny ostatní články a příspěvky na podobné téma mě z určitého důvodu těší. Znamená to, že se diskutuje. Znamená to, že se pomalu ale jistě posouvá hranice toho, co je v pořádku a co už není. A i když to znamená mluvit o věcech, které tíží a bolí, je to důležitá a správná cesta.

Cukřenka